Nahrávejte v rozlišení 24 bitů (pokud to Vaše zvuková karta umožňuje) a nechávejte v nahrávce dostatečný „headroom“ – nenahrávejte na doraz. -18 dB na stopě při 24 bitech úplně stačí. Rozlišení 44,1 kHz použijte u čistě hudebních nahrávek a u zvukových stop určených pro video použijte 48 kHz. Vzorkovací kmitočty 88,2, 96 a 192 kHz je zbytečný luxus a kromě toho, že zaberou víc místa na disku, nemají větší význam.
Kvalita nahrávky naprosto nezávisí na počtu pluginů od firem zvučných jmen navěšených na každé stopě. Závisí především na hudební kreativitě, zručnosti, aranžérské umírněnosti a citu skladatele, muzikantů i zvukaře (což bývá v podmínkách domácího nahrávacího studia mnohdy jediná osoba).
Na ekvalizérech nic nepřidávejte nad 0dB. Pouze ubírejte.
Zejména pro rockové kytaristy platí, že overdrive je dobrý sluha, ale zlý pán. To, že samotná kytara s patřičně našťaveným gainem zní skvěle, obvykle znamená, že nahrávka s takovým zvukem kytary bude dohromady s ostatními nástroji znít ploše a rozplizle… Uberte gain ! A na ekvalizéru uberte okraje kmitočtového pásma.
Skladba nemůže být dobře smíchána, pokud není dobře zaranžována a nejsou správě nahrány nástroje a zpěv.
Při práci s notebookem používejte oddělený lineární napájecí zdroj a nebo napájení ntb jen z akumulátoru.
Nikdo není dokonalý. A nic není dokonalé a nikdy nebude. Ani váš mix nebo nahrávka. Lepší je udělat „něco“ nedokonalého, než přemýšlet o tom, jak to udělat „dokonale“ a neudělat nic.
Pokud chcete na klávesy skutečně hrát a ne je používat jen jako doplňkovou periferii k PC, pořiďte si klávesy s minimálně pěti oktávami, s dynamikou úhozu a standardní velikostí kláves. Pokud prodejce při popisu (nejen) kláves použije slovo „profesionální“, znamená to zpravidla pravý opak…
Smiřte se s tím, že manuály k nahrávacímu softwaru i hardwaru skutečně existují. A že jsou dlouhé. A většinou anglicky…
Pořiďte si poslechové (nearfield) monitory. Na plasťáky Genius nebo Logitech zapomeňte. Pořiďte si jakékoliv aktivní monitory – KRK, ESI, M-Audio, Behringer, Yamaha, Edirol, Alesis, Prodipe, Kurzweil… Neřešte které jsou nejlepší. V domácích podmínkách panelákového obýváku je to prakticky jedno. Naposlouchejte si na nich vaše oblíbené nahrávky a míchejte pak podle nich. Většinou vyhoví průměr reproduktorů 5“. Pokud máte místo a finance, zvolte 6“. Pokud se Vám obého nedostává, vězte že i na 3“ nebo 4“ se dá tvořit.
Důležitější než superdrahý mikrofon je akustická úprava místnosti. Lepší je „standardní nepořádek“ než holé zdi.
Nekupujte „USB mikrofon“ na zpěv. Kupte kondenzátorový velkomembránový mikrofon s fantomovým napájením 48V. Jakýkoliv (Samson, Behringer, Apex, MXL, Se-Electronic, AudioTechnica, HSMC001…). Pokud už máte dynamický mikrofon s XLR konektorem, použijte jej.
Stojany, kabely, konektory, pop filtr před mikrofon a „pavouk“ na zavěšení kondenzátorového mikrofonu – také patří do rozpočtu.
Tam, kde je to možné, používejte vždy jen symetrické kabely. Mikrofony, kabely k poslechovým monitorům…
Jacky 6,3 mm používejte pouze originál Neutrik (zní to sice jako reklama, ale skutečně tyhle jediné jsou funkční. Ostatní se rozpadnou, když se na ně škaredě podíváte…).
Naučte se signálové (a případně MIDI) kabely pájet sami. Ušetříte a uděláte si je přesně podle svých potřeb. Kromě toho budou spolehlivější a na rozdíl od továrních kabelů se zalisovanými konektory si je můžete kdykoliv sami upravit nebo opravit.
„Nejdražší“ neznamená vždy „nejvhodnější“
Že to tak dělají všichni ještě neznamená, že to dělají dobře a nebo že neexistuje jiná varianta.
Nekupujte mixážní pult (určitě ne jako základ do začátku). Na mixování máte přece DAW…
Nestahujte tuny software a pluginů. Vyberte si jen ty, které se vám nejvíce líbí a s nimi pracujte na maximum. Ostatní smažte. Nepoužívejte nelegální software.
Nekupujte nový a nový hardware a software a nesnažte se mít to nejlepší, nejdražší a nejnovější na trhu. Dělejte s tím, co máte. Teprve až vás vaše současné vybavení začne skutečně v tvůrčí činnosti omezovat, uvažujte o upgradu.
Zálohujte – na externí disk, NAS, cloud… ale zálohujte. Nezálohujte na CD-R nebo DVD-R!
Než koupíte zvukovou kartu pro nahrávání tak předtím pro první pokusy můžete použít integrovanou zvukovou kartu vašeho PC nebo notebooku s univerzálním ovaldačem ASIO4ALL.
Zvukovku můžete koupit i z druhé ruky. Zjistěte si ale, jestli výrobce nabízí ASIO ovladače k vaší verzi operačního systému. Některé starší výrobky vůbec nemusí fungovat s Windows 7, Windows 7 x64, Windows 8, Windows 8.1 apod…
Zapomeňte na všechny zvukovky Sound Blaster od Creative Labs nebo Asus Xonar či další výrobky pro oblast hi-fi audio. Ty jsou na poslech a hraní her, ne na tvorbu. Výjimku udělejte jen u značky E-MU, což je firma, která dříve vyráběla hudební nástroje, ale firma Creative Labs ji později koupila.
Neřešte, jestli je lepší Apple nebo PC. Dělejte s tím, co máte. Je to jedno.
Zapomeňte na GNU/Linux (pokud nevíte co to je, tak to tím spíš pusťte z hlavy).
Internet je téměř bezedná studnice informací. Má to ale několik háčků: někdy je potřeba hodně pracně oddělit „zrno od plev“. A za druhé – angličtina.
Skvělým zdrojem k učení je Youtube – mnoho profesionálů je tu ochotna se zdarma (!) podělit o svoje zkušenosti. Tyhle mě zaujaly v poslední době (doporučuji projít si celé jejich Youtube kanály):
The Recording Revolution Grahama Cochrana:
Produce Like a Pro (jako host Bily Sheehan z Mr. Big – nahrává basu, wow!):
Pulasting Waves:
Production Advice (Ian Shepherd):
A určitě byste našli spoustu dalších…
Ale ne abyste proseděli dny a týdny u Youtube. Taky běžte občas sami něco vytvořit 🙂
Posledních několik let dochází ke zmatení některých pojmů. Je to dáno překotným vývojem techniky, kdy se muzikant zároveň stává nahrávajcím, mixujícím i masteringovým zvukařem i producentem. Dnes jsou nahrávací technika i software dostupné téměř každému, o tom se muzikantům ještě před nějakými patnácti, dvaceti lety ani nesnilo… Jenže…
Pak dochází k záměně pojmů „hudební tvorba“ a „nahrávání“.
Nedávno jsem narazil na Youtube na nějaký tutoriál (nic proti, snaha se cení), kde první věta zněla: „K hudební tvorbě potřebujete především počítač“. A to je právě ta chyba. K hudební tvorbě potřebujete především talent – tedy hudební sluch a chuť tvořit. A pak se hodí umět hrát na nějaký hudební nástroj, abyste si mohli svoje hudební nápady rovnou přehrávat. Málokdo je schopen si melodii představit a rovnou zapsat třeba do notové osnovy, aniž by ji předtím slyšel. A až potom přijde na řadu počítač – jako záznamník.
Další omyly vznikají díky „reklamnštině“ – tedy jazyku, který vám vnucuje to správné a jedině nejlepší zboží a právě Vy, když bude používat totéž, budete stejně slavní a stejně úspěšní jako jejich slavnější majitelé. Když si pořídíte mikrofon od Neumanna (nic proti nim, je to samozřejmě špička!), tak to ale vůbec neznamená, že budete mít nahrávky stejně špičkové, jako zvukoví mistři ze studia Abbey Road. Rozhodující je praxe. Pokud (například) nevíte, co znamená pojem „směrová charakteristika“, nepomůže vám ani nejdražší mikrofon na světě. Stejně tak, i když se budete v pojmech orientovat, ale budete nahrávat v panelákovém obýváku, výsledek bude s Neumannem prakticky stejný jako s Behringerem (nic proti nim, cenově dostupné a pro začátečníka použitelné…)…