Kromě klasických drobných vylepšení, stability atd… se nová verze nahrávacího softwaru Studio One od firmy Presonus může pochlubit novým prostorovým systémem mixu Dolby Atmos a dále věcí docela nevídanou – beta verze pro operační systém GNU/Linux! Což dosud ze známnějších DAW nabízel pouze Reaper.
Displej s rozlišením 1366×768 bodů (jak je uvedeno v minimální specifikaci) bych spíše nedoporučil. Zkoušel jsem to na starém notebooku a některé důležité volby byly mimo obrazovku a myší nedostupné.
Když jsem před pár měsíci psal, že si nemůžete do počítače nainstalovat vlastní program pro „odstranění hlasu zpěváka“, byla tato informace již zastaralá… Můžete. A to ve formě pluginu, zásuvného modulu VST (AAX) – takže k jeho provozu potřebujete nějaký program, který to umí využívat. Tedy nějaký audio editor nebo DAW s podporou (Audacity, Cakewalk atd…).
Jeden z nich je dokonce zdarma, zatím ve formě beta verze, tedy veřejně dostupná funkční testovací verze. Je to Goyo Voice Separator – s jednoduchým ovládáním: Levé točítko odstraňije šum, radál, ruchy… ale taky hudbu, když mu naservírujete smíchaný soubor mp3 – prostřední reguluje hlas zpěváka nebo mluvčího a třetí odstraňuje dozvuk, reverb a tím i odazy ze špatně akusticky upravené místnosti (například). I když není tak dobrá jako placené programy (třeba Clarity od firmy Waves), určitě stojí za vyzkoušení. A spěchejte, bude zdrama jen do konce září, než vyjde plná placená verze!
Jak jde čas, vylepšují se technologie, roste výkon počítačů a čím dál častěji slyšíme spojení „umělá inteligence“, některá stará dogmata se pomaličku hroutí…. A s nimi i to, že hlas zpěváka z hotové nahrávky odstranit nelze. Ještě to není úplně dokonalé, občas je slyšet zbytek zpěvu a zkreslení původní nahrávky, ale začíná to dávat smysl. V placené verzi Premium by měl být výsledek ještě lepší.
Byl jsem upozorněn na tuto schopnost webové stránky x-minus.pro. Nahrajete nějakou nahrávku (tradičně mp3) a po zpracování programem na straně webové stránky dostanete dvě stopy – původní zpěv a hudbu bez zpěvu. Ve free verzi jste však omezeni kvalitou. Rozdělení na zpěv, bicí, basu a ostatní nástroje (tzv. stemy), vyšší kvalita a formát WAV/FLAC je k dispozici jen ve verzi Premium (80 -120 – 240 Kč za měsíc podle verze).
Ale pořád platí, že to není nic na „takové to domácí žvýkání“. Neuděláte to doma na svém PC nebo v mobilu.
Tak a máme tu nové Windows, i když původně vůbec vyjít neměly. Windows 10 budou podporovány ještě do roku 2025. Přejít nebo nepřejít? Pokud PC používáte především na nahrávání, rada je jednoduchá – ne. Počkat nejméně rok, nebo spíš dva, než se u nového systému vychytají chyby. Jedna ze strategií provozování nahrávacího studia je: nainstalovat systém a potřebný software, vyladit tak, aby stabilně fungoval, odpojit od internetu a všechny další aktualizace ignorovat… Ještě mě k tomu napadlo: Pokud pořizujete zgruntu nový počítač (nejen) na nahrávání, mají Windows 11 samozřejmě smysl. Mnohem opatrnější bych byl při upgradu „desítek“ které vám už několik let spolehlivě fungují na starším PC.
K naprosto nepochopitelnému kroku přistoupili vývojáři free audio editoru Audacity – od nejnovější verze bude sbírat data o uživatelích (ve verzi pro Windows), jak nedávno uvedl server Root.cz. Program pochází z Linuxu a právě tam se uživatelé chlubí, že na rozdíl od Windows nebo Applu mají všechna svoje data pod kontrolou, což touto změnou u Audacity končí. A navíc je tu absurdní zákaz používání tohoto programu pro uživatele mladší třinácti let… ?!?! To jako fakt? – WTF? Takže zůstaňte u starších verzí (3.0.0 a nižší), ve Windows přejděte na Wavosaur a nebo počkejte jak se situace vyvine. Naštvaná linuxová komunita už začala vyvíjet tzv. „forky“ – nezávislé nové verze bez telemetrie. Změnilo se to, že Audacity koupila jakási firma Muse Group, které je filozofie Linuxu ukradená a hodila do toho vidle po svém… (stojí například za notačním programem MuseScore).
Po reakcích komunity sice Muse Group ohlásila, že od této praxe ustupuje, ale důvěra už je nahlodána…
Pokud se vám stane, že nějaká aplikace nejde nainstalovat, v polovině skončí a podobně, zkuste dočasně zakázat ve Windows Defenderu ocharnu před ransomwarem – případně tyto aplikace dát do seznamu důvěryhodných. Defender vám v tomto seznamu nabídne nedávno zablokované programy, budou nejspíš právě tam. Totéž mi pomohlo, když přestala pracovat utilita Samsungu pro správu SSD – Samsung Magician. A co se týká hudebních programů – problémy to dělá u správců/instalátorů/product managerů jako třeba IK Multimedia Product Manager nebo Native Access (Native Instrument manager). Projevuje se to tak, že buď dostanete hlášku že není dost místa na disku, i když to není pravda a nebo že nějaký(é) soubor(y) nelze nalézt a jestli chcete instalaci ukončit…
Firma IK Multimedia vydala pátou verzi oblíbeného VST emulátoru kytarových aparatur a efektů AmpliTube. Základní verze je zdarma.
Známý DAW (Digital Audio Workstation) od firmy Presonus – Studio One – vyšel před časem ve verzi 5. Studio One má tři čtyři edice – Prime zcela zdarma. Má mnoho omezení, nicméně nahrávat a učit se na ní dá. Dále Artist, která se dodává ke zvukovým kartám Presonus (dá se koupit i zvlášť), maximalistickou verzi Professional a další, ještě vybavenější verzi, Sphere, kterou jsem ještě nezkoumal (vypadá to na licenci formou předplatného). Verze Artist do verze 4 nepodporovala VST (AAX, AU) pluginy třetích stran a museli jste si vystačit s těmi vestavěnými nebo podporu dokoupit. Ve verzi 5 však již toto omezení padlo a s nově zakoupeným audio rozhraním Presonus už budete mít k dispozici právě pětku. Po registraci na webu výrobce dostanete kromě tohoto DAW i mnoho užitečných rozšíření.
Dokonce prosakují nějaké zprávy o práci na počeštění…
Bohužel, pokud již máte verzi SO Artist 4 nebo nižší, musíte si za upgrade na verzi 5 připlatit asi 1800 Kč. Což při ceně nejlevnější zvukovky Audiobox iOne asi 2400 Kč docela zamrzí, pokud jste ji kupovali ještě před vydáním SO5…
Rychlý tip – pokud se již nemůžete dočkat a instalujete si nějaký DAW nebo jiný program pro práci s hudbou, nepoužívejte v názvech souborů a složek diakritiku! Tedy háčky a čárky nad písmenky. Windows je sice znají, ale většina programů tohoto typu je zámořské produkce, s diakritikou nepočítají a i když budete dělat všechno formálně správně, může se stát, že program nebude takový soubor nebo složku moci nalézt a vy budete řešit zdánlivě nepochopitelné chyby. Stejně tak při instalaci Windows a vytváření „uživatelů“ jméno uživatele tvořte vždy bez diakritiky!
Na
obrazovce teď vidíme, jak „vypadá“ zvuk. Jedná se o
stereofonní audio stopu (ADUIO STOPU – to je důležité,
zapamatovat!).
Grafické
znázornění zvuku si můžeme přiblížit a detailně prohlédnout
pomocí nástroje „Lupa“. Na
vodorovné ose je ubíhající čas od začátku stopy a na svislé
ose ampituda neboli „síla“ signálu. Tu si můžeme představit
třeba jako „jak moc se vychílila membrána reproduktoru (resp.
sluchátka)“.
Abychom
pochopili co vlastně vidíme a jako a co můžeme s audio stopami
dělat, proberu poněkud obecněji formáty používaných souborů.
Základním formátem audio souboru v PC je WAV (u Apple AIFF). WAV reprezentuje zvuk, tak jak jej slyšíme a tak jak je schopná jej zaznamenat nebo přehrát zavuková karta v počítači. Může to být hudba, ale i jakýkoliv jiný zvuk. Třeba řeč nebo zvuk motoru vašeho Harleye, cokoliv… To je důležité si uvědomit, abychom později pochopili rozdíl mezi ADUDIO a MIDI stopou.
WAV
a AIFF jsou nekomprimované formáty. Jejich výhodou je nejvyšší
možná kvalita zaznamenaného nebo přehrávaného signálu,
nevýhodou pak velikost. Zaberou v počítači hodně místa. Tato
nevýhoda naštěstí pomalu ustupuje se zvětšujícími se pevnými
disky (flashkami, SD kartami…).
V dobách, kdy „gigabajt“ bylo ještě sprosté slovo a „terabajt“ se nesměl vyslovovat vůbec, se hledaly možnosti, jak místo ušetřit. Tak byl vynalezen formát mp3. Původní soubor (obvykle stereofonní audio stopa s nějakou písní) je tímto formátem možné zkomprimovat (stlačit, zmenšit). Nic ovšem není dokonalé a je to „něco za něco“. Původní soubor mírně ztratí na kvalitě. Pro běžný poslech je však tato ztráta poměrně bezvýznamná. Fromát mp3 může být nastaven různě (což umožňuje například i program Audacity) a není vždy stejný. Míra komprimace se liší tzv. „bitrate“, tedy množstvím dat, která mp3 soubor obsahuje. Může být pevná nebo proměnná. Obvyklá bitrate je 128 kbps (kilobitů za sekundu), která se používá především když chceme ušetřit místo a zmenší původní soubor asi desetkrát. Při detailním poslechu na kvalitní aparatuře však už může být tato změna rušivá a náročný posluchač ji může, například oproti nahrávce na CD, rozeznat. Při bitrate 320 kbps je rozdíl minimální a při poslechovém testu je zeměna oproti audio CD téměř neznatelná. Soubor se pak zmenší oproti originálu asi 5x. Připomínám že CD nahrávka je v zásadě totéž co WAV.
Vsuvka – ve Windows si v Průzkumníku – Zobrazení – Možnosti – Zobrazení nezapomeňte vypnout volbu „Skrýt příponu souboru známých typů“. Smysl této volby jsem za dobu existence Windows nepochopil. Nevím proč je důležité NEVĚDĚT jestli je náš soubor wav, mp3, flac, aiff nebo něco jiného… mimo jiné.
