Na čem poslouchat?
Na SKLÁDÁNÍ hudby nepotřebujete studiové monitory. Skládat se dá na čemkoliv. Monitory potřebujete až při mixáži a masteringu…
Na SKLÁDÁNÍ hudby nepotřebujete studiové monitory. Skládat se dá na čemkoliv. Monitory potřebujete až při mixáži a masteringu…
Podobně jako Otoman Studio i mě inspiroval Graham Cochrane a jeho stránky The Recording Revolution. A myslím že slovo „revoluce“ v jeho názvu není přehnané. I mně připadá, že se samotný cíl – tj. tvorba a nahrávání hudby – v domácích studiích nějak vytratil a prostředek sám se stal cílem (mě se to taky týká!). Tedy mít tu nejlepší zukovou kartu, mikrofon, software… Ale to jsou přece jen prostředky k dosažení cíle! A na muziku samotnou, jako by se zapomnělo. Grahamova myšlenka je, stejně jako všechny geniální myšlenky, úžasně jednoduchá: Vyprdněte se na hromadění vybavení a programů a zase něco tvořte! S tím co už máte.
Grahamova letošní výzva zní: za jeden měsíc, do konce ledna, složím, nahraju, smixuju, zamsteruju a vydám jednu novou píseň. Připadá vám to málo? Mně určitě ne. A kromě toho, Graham vás nechá na svém Youtube kanálu koukat přímo pod prsty, jak to dělá, krok za krokem. A k této výzvě se přidávají houfně další muzikanti.
A to nejen v domácím nahrávacím studiu. Pokora není totéž co bázlivost. To, že máme dnes možnost si za pár tisíc pořídit domů takové vybavení, o kerém se Beatles nebo Black Sabbath v dobách jejich začátků ani nesnilo, není samozřejmost. Je za tím spousta práce techniků, inženýrů, muzikantů, zvukařů, elektikářů, programátorů a dalších profesí. Kromě toho, že používat nelegálně získaný software je nemorální, měli bychom s pokorou přicházet třeba i do internetových diskusí, když hledáme radu zkušeněších. Nejdříve si vše pořádně vyzkoušejte, když to nejde, přečtěte si několikrát manuál, snažte se pochopit co, jak a proč funguje nebo nefunguje, znovu vyzkoušejte a teprve když jste opravdu v koncích, teprve potom se ptejte…