Při práci v domácím nahrávacím studiu je důležité pochopit zásadní rozdíl mezi MIDI a audio daty. Data v MIDI (musical instrument digital interface) jsou jen řadou příkazů pro tónový generátor (syntezátor, zvukovou kartu), efektovou jednotku nebo třeba světelný park na pódiu a když je pošlete na vstup zesilovače, tak je neuslyšíte (což, jak sami asi cítíte, je u světelného parku nesmysl). Nejde o zvuk. Jen o data, která říkají co má to které zařízení dělat (např. „zapni v syntezátoru notu C1 se zvukem klavíru o hlasitosti 100 ze 127 a nech ji znít ¼ doby“ nebo „otoč reflektor č. 15 o 30 stupňů doleva a rozsviť v něm modrou žárovku“…). Zatímco audio data ve formátech wav, mp3, flac, ogg apod. to je počítačová interpretace skutečného zvuku, tak jak ho slyší lidské ucho vcelku (jako na magnetofonové kazetě nebo gramofonové desce). Abyste tato data slyšeli, tak je ovšem musíte nejdříve poslat do D/A převodníku (= zvukové karty) a z jeho výstupu přivést do zesilovače.
V nahrávacích programech (DAW) zpravidla musíte při založení nové stopy – tracku – nejprve rozhodnout, zda bude ve formátu MIDI (VST nástroje, externí zvukové moduly, externí efektové jednotky…) a nebo audio (mikrofon, kytara, zpěv…).
Velmi zjednodušeně řečeno: MIDI = noty, audio = hotový zvuk.
Firma Presonus je poměrně mladá, ale mezi muzikanty se stala rychle pojmem, který nelze brát na lehkou váhu. Vyrábějí zvukové karty, mixážní pulty, předzesilovače, poslechové monitory a také nahrávací software – DAW – Presonus Studio One. Tento nabízejí ve třech verzích: Prime, Artist a Professional. Verze Artist je dodávána zároveň se zvukovými kartami, ale dá se koupit za cenu kolem 3000Kč i zvlášť. Verze Professional je nejvybavenější a taky nejdražší. Ovšem na verzi Prime je nejlepší cena – zcela zdarma! Samozřejmě má nějaká omezení, jinak by asi nemělo smysl ji vůbec zdarma nabízet. Především – kromě omezeného počtu vestavěných efektů a jediného virtuálního nástroje nelze žádné jiné používat. Toto omezení má i verze Artist, ta ale disponuje více nástroji a podporu virtuálních nástrojů lze k ní dodatečně za cca 2000Kč dokoupit. Ale i tak se jedná o vyspělý DAW, ve kterém můžete nahrát, smíchat a s trochou kreativity i zmasterovat kompletní skladbu. Momentálně je k dispozici ve verzi 3.3.1 (listopad 2016) ve verzích pro Windows i Mac. Viz porovnání verzí.
Během instalace doporučuji nainstalovat si i všechny nástroje a smyčky. Není ale problém si je nainstalovat dodatečně.
Po spuštění vás přivítá úvodní obrazovka, kam zadáte Váš e-mail a heslo a můžete začít. Nejdříve je potřeba nastavit si audio rozhraní a pokud máte i MIDI zařízení. Novou skladbu začnete jednoduše: Create New Song a když se vám nechce vymýšlet název, nebo ještě nevíte jak se bude skladba jmenovat, Studio One vám rovnou nabídne název složený z data a vašeho jména…
Úvodní obrazovka
Samotné prostředí DAW je přehledné a decentní a barevné schéma je možné doladit v Options – General – Apearance – Color Scheme.
V hlavním okně máme jednotlivé tracky, v dolní části je okno pro MIDI nebo audio editor nebo pro mixážní pult. V pravé části pak vidíme průzkumník pro nástroje, smyčky a jiné soubory. Prosté a přehledné, vše je po ruce. Například stopu s nástrojem (zde je tedy jediný – Presence – ale obsahuje mnoho zvuků) vytvoříme snadno tak, že si vybereme žádaný nástroj a prostě ho přetáhneme myší do okna se stopami….
Zkoušel jsem jej zatím jen krátce, ale i tak myslím, že pánové v Louisianě odvedli kus dobré práce a že to s nimi konkurenti nebudou mít vůbec lehké. A vlastně nahlodali i mě, dlouholetého uživatele DAW Cakewalk Sonar. Presonus totiž kromě tohoto DAW zdarma nabízí i crossgrade (přechod od konkurence) za výhodnou cenu…
Posledních několik let dochází ke zmatení některých pojmů. Je to dáno překotným vývojem techniky, kdy se muzikant zároveň stává nahrávajcím, mixujícím i masteringovým zvukařem i producentem. Dnes jsou nahrávací technika i software dostupné téměř každému, o tom se muzikantům ještě před nějakými patnácti, dvaceti lety ani nesnilo… Jenže…
Pak dochází k záměně pojmů „hudební tvorba“ a „nahrávání“.
Nedávno jsem narazil na Youtube na nějaký tutoriál (nic proti, snaha se cení), kde první věta zněla: „K hudební tvorbě potřebujete především počítač“. A to je právě ta chyba. K hudební tvorbě potřebujete především talent – tedy hudební sluch a chuť tvořit. A pak se hodí umět hrát na nějaký hudební nástroj, abyste si mohli svoje hudební nápady rovnou přehrávat. Málokdo je schopen si melodii představit a rovnou zapsat třeba do notové osnovy, aniž by ji předtím slyšel. A až potom přijde na řadu počítač – jako záznamník.
Další omyly vznikají díky „reklamnštině“ – tedy jazyku, který vám vnucuje to správné a jedině nejlepší zboží a právě Vy, když bude používat totéž, budete stejně slavní a stejně úspěšní jako jejich slavnější majitelé. Když si pořídíte mikrofon od Neumanna (nic proti nim, je to samozřejmě špička!), tak to ale vůbec neznamená, že budete mít nahrávky stejně špičkové, jako zvukoví mistři ze studia Abbey Road. Rozhodující je praxe. Pokud (například) nevíte, co znamená pojem „směrová charakteristika“, nepomůže vám ani nejdražší mikrofon na světě. Stejně tak, i když se budete v pojmech orientovat, ale budete nahrávat v panelákovém obýváku, výsledek bude s Neumannem prakticky stejný jako s Behringerem (nic proti nim, cenově dostupné a pro začátečníka použitelné…)…
Podobně jako Otoman Studio i mě inspiroval Graham Cochrane a jeho stránky The Recording Revolution. A myslím že slovo „revoluce“ v jeho názvu není přehnané. I mně připadá, že se samotný cíl – tj. tvorba a nahrávání hudby – v domácích studiích nějak vytratil a prostředek sám se stal cílem (mě se to taky týká!). Tedy mít tu nejlepší zukovou kartu, mikrofon, software… Ale to jsou přece jen prostředky k dosažení cíle! A na muziku samotnou, jako by se zapomnělo. Grahamova myšlenka je, stejně jako všechny geniální myšlenky, úžasně jednoduchá: Vyprdněte se na hromadění vybavení a programů a zase něco tvořte! S tím co už máte.
Grahamova letošní výzva zní: za jeden měsíc, do konce ledna, složím, nahraju, smixuju, zamsteruju a vydám jednu novou píseň. Připadá vám to málo? Mně určitě ne. A kromě toho, Graham vás nechá na svém Youtube kanálu koukat přímo pod prsty, jak to dělá, krok za krokem. A k této výzvě se přidávají houfně další muzikanti.
A to nejen v domácím nahrávacím studiu. Pokora není totéž co bázlivost. To, že máme dnes možnost si za pár tisíc pořídit domů takové vybavení, o kerém se Beatles nebo Black Sabbath v dobách jejich začátků ani nesnilo, není samozřejmost. Je za tím spousta práce techniků, inženýrů, muzikantů, zvukařů, elektikářů, programátorů a dalších profesí. Kromě toho, že používat nelegálně získaný software je nemorální, měli bychom s pokorou přicházet třeba i do internetových diskusí, když hledáme radu zkušeněších. Nejdříve si vše pořádně vyzkoušejte, když to nejde, přečtěte si několikrát manuál, snažte se pochopit co, jak a proč funguje nebo nefunguje, znovu vyzkoušejte a teprve když jste opravdu v koncích, teprve potom se ptejte…
Píšu sem málo a doufám že je to stav dočasný… Jak léta přibývají a těch mých tvůrčích počinů moc nepřibývá, zjišťuji že to celkem souvisí s jednou celkem zásadní myšlenkou, která se netýká jen zvukařiny nebo muzikantství. Stejně jako z vás neudělá špičkového malíře či fotografa vlastnictví té nejlepší palety, stojanu a barev, nebo fotoaparátu a objektivů za stovky tisíc či za milióny, neudělá z vás zvukového technika ani kytaristu vlastnictví nejlepší zvukové karty, softwaru a monitorů nebo té nejlepší kytary na světě. To tajemství je především v… práci.
Teď asi čekáte návod, nebo že navrhnu nějaký prográmek, který to udělá… NE ! Převod MIDI souboru na WAV je naprostá pitomost ! Nic takového neexistuje. I když na to existují programy, které to údajně umí.
Proč tohle tvrdím? Protože chápu rozdíl mezi souborem MIDI a WAV. Tenhle rozdíl je zásadní:
U MIDI (Musical Instrument Digital Interface) se nejedná o záznam zvuku jako takového, ale pouze o seznam příkazů pro generátor zvuků (syntezátor, zvukovou kartu), jaký zvuk kterého nástroje má kdy zahrát (v principu, MIDI toho umí ještě víc). Jak bude skladba uložená v MIDI znít, záleží na tom jaké zvuky výrobce zvukové karty nebo syntezátoru použil. V klasickém PC se obvykle používá softwarová emulace syntezátoru s názvem Microsoft GS Wavetable SW Synth. Starší zvukové karty měly syntezátor „zadrátovaný“ napevno ve svých obvodech a zvuky od různých výrobců zněly různě.
WAV (mp3) je na rozdíl od MIDI prostý záznam zvuku – toho co slyšíte. Nic víc a nic míň. Stejně jako se donedávna nahrával zvuk na magnetofonový pásek. Nemusí to být jen zvuk hudebních nástrojů ale zvuk jakýkoli. Třeba hlas řečníka nebo zpěv ptáků… mp3 je v zásadě totéž – soubor mp3 je ale zmenšen, ochuzen o některé informace z původního zvuku, které pro lidské ucho nejsou zcela nezbytné k zachování původního zvukového vjemu. Výhodou je pak, že v PC nebo v přehrávači zabere mnohem méně místa než WAV ovšem za cenu mírné ztráty kvality nahrávky.
Hm, to je všechno pěkné, ale nějak to přece musí jít, chci poslouchat MIDI soubory na mém mp3 přehrávači…
Ale samozřejmě že to jde. Ale k tomu nepotřebujete žádný převodník. Prostě si ten MIDI soubor během přehrávání normálně nahrajte to WAV (nebo mp3). Například zvukové karty Sound Blaster Live! to umí přímo – v softwarovém mixu zvukové karty jen musíte zapnout „Record what you hear“. A když tuhle funkci zvuková karta nemá, můžete si pomoci propojením výstupu zvukové karty (zelený konektor) s linkovým vstupem (modrý konektor) a poté MIDI skladbu nahrát do WAVu třeba free programem Audacity (kterým jej pak můžete převést i na mp3). „Převod“ MIDI na WAV nebo mp3 umí i oblíbený přehrávač Winamp – ten ovšem dělá jen to, co jsem právě popsal – zvuky nástrojů z Microsoft GS Wavetable SW Synth nahraje přímo do audio souboru.
Zřejmě pod dojmem fotografií interiérů z nahrávacích studií si začínající zájemce o domácí nahrávání běží hned koupit mixážní pult… Zpravidla nějaký ten Behringer Xenyx. Zejména v začátcích žádný mixážní pult k nahrávání nepotřebujete ! Všechno potřebné obstará zvuková karta společně se softwarem v počítači. Nejdříve si uvědomte, k čemu je mixážní pult určen – je to dáno již samotným názvem zařízení – smixovat, smíchat… Například při živém vystoupení kapely se v mixážním pultu smíchají ve správném poměru nástroje a hlasy a ty se pak v jediné stereo (někdy i mono !) stopě přehrávají z reprodukčních soustav posluchačům. V nahrávacím studiu je úloha mixážního pultu poněkud odlišná. Zde se nahrává do mnoha stop najednou a studiový mix má zpravidla nejen mnoho vstupů, ale hlavně i mnoho výstupů, aby bylo možné nahrávat jednotlivé stopy odděleně. A také musí splňovat ty nejvyšší nároky co se týká šumu, zkreslení atd. Takový pult však nestojí 2000Kč ale spíš 20000USD…
Zejména v menších, tedy i domácích, nahrávacích studiích je dnes běžné nahrávání přímo do vícevstupé zvukové karty (dnes se hodí spíš používat termín „audio rozhraní“, tvar externích zvukovek již nemá s kartou nic společného).
Předpokládejme že si chcete doma nahrávat zpěv s kytarou, což bude asi nejčastější případ. Přímo pro tento účel se vyrábějí zvukové karty s právě jedním mikrofonním vstupem a jedním vstupem pro elektrickou kytaru. Samozřejmě můžete nahrávat jen samotný zpěv nebo samotnou kytaru. Pokud chcete přinahrát další hlasy nebo nástroje, jednoduše je nahrajete později k již nahranému materiálu. Mixáž více nástrojů, hlasů, potažmo stop, provedete až po nahrávání přímo v počítačovém programu. Oproti mixážnímu pultu máte obrovskou výhodu, že si můžete nastavovat hlasitosti, korekce a efekty na jednotlivé stopy podle libosti a že pokud se vám to nepovede, můžete to prostě zkusit znovu. Mixážní pult vám smíchá všechny hlasy do jedné stereo stopy a s výslednou nahrávkou již toho moc nenaděláte. Na co tedy (na nahrávání doma) mixážní pult ?
Když víte jistě že chcete nahrávat jen jediný zpěv a nic jiného, může být zajímavou volbou USB mikrofon. K němu totiž nepotřebujete vůbec nic, kromě USB portu v počítači a softwaru. Audio rozhraní je již v mikrofonu obsaženo. Pozor však, pokud byste chtěli nahrávat do jednoho PC více USB mikrofony současně – tuhle variantu silně nedoporučuji, nemuselo by se to podařit – kvůli neexistující synchronizaci časovacích obvodů mezi mikrofony a konfliktům na USB sběrnici.
Před koupí mikrofonu a zvukovky si rozmyslete, jaký typ mikrofonu budete používat. V zásadě připadají v úvahu buď dynamický nebo kondenzátorový. Dynamický je levný, méně náchylný k poškození a jestli třeba později založíte kapelu, můžete jej používat i na živé vystoupení. Kondenzátorový bývá dražší a potřebuje ke své činnosti tzv. fantomové (phantomové) napájení, obvykle 48V stejnosměrných. Tím bývají vybaveny i ty nejlevnější mixážní pulty, ale ne všechny zvukovky. To je potřeba si zjistit před nákupem z dokumentace výrobce. Kondenzátorový mikrofon je citlivější na vlhkost, na nárazy apod. ale většinou mívá na nahrávce kvalitnější, plnější zvuk. Na live použití je dosti náchylný ke zpětné vazbě (pískání) a v náročných podmínkách živého vystoupení by nemusel přežít hrubější zacházení. K některému charakteru hlasu zpěváka se ale více hodí dynamický mikrofon, což lze zjistit jedině experimentálně.
K mikrofonu potřebujete také kabel (mikrofon -> zvukovka), k některým levným mikrofonům se vůbec nedodává a musíte si jej koupit zvlášť (jestliže víte, co je to páječka, můžete si jej samozřejmě i vyrobit). Pokud má zvukovka vstup XLR (někdy též zvaný Cannon), a pokud je tak zapojený i mikrofon, použijte vždy symetrický kabel XLR samice – XLR samec. Kabel XLR – jack se někdy dodává společně s těmi levnějšími dynamickými mikrofony. Ten použijte, pokud koupíte audio rozhraní se vstupem na mikrofon typu jack 6,3mm. V takovém případě ale nelze použít kondenzátorový mikrofon. U kondenzátorového mikrofonu lze použít jen a pouze symetrický kabel XLR samice – XLR samec. U zvukovky s XLR vstupem a fantomovým napájením lze použít jak dynamický, tak kondenzátorový mikrofon. Někdy bývá takový vstup kombinovaný s jackem 6,3mm a dá se použít i pro kytaru.
Pořídíme si jednoduchou nahrávku – dejme tomu nějakou lidovou píseň s akustickou kytarou a zpěvem. Nebudeme teď řešit věci jako aranžmá, uměleckou úroveň hry na kytau nebo zpěvu, zaměřme se čistě na technické řešení problému. Takže co budeme potřebovat: Počítač se zvukovou kartou, program Audacity (legálně zdarma – je k dispozici pro Windows, MAC OS i GNU/Linux), mikrofon a kytaru.
Nyní musíme vyřešit způsob připojení mikrofonu k Vaší zvukové kartě. Předpokládejme že zatím máte jen tu zvukovou kartu, která je integrovaná přímo na základní desce Vašeho počítače nebo v notebooku (tedy se de facto ani o žádnou „kartu“ nejedná, toto označení pro zvukové zařízení se nadále používá z historických důvodů). V tom případě bude pro první pokusy nejjednodušší pořídit si jednoduchý elektretový (kondenzátorový) multimediální mikrofon určený přímo k PC. Pořídíte jej do stokoruny (Gembird, Defender, Sencor, Genius, Hama…). Mátel-li sluchátka s mikrofonem, která používáte například pro Skype, můžete jej také použít, ale nebude prakticky možé nahrávat zpěv i s kytarou, můžete nahrávat pouze Váš hlas. Některé notebooky mají mikrofon zabudovaný přímo v sobě a pro naše první pokusy také poslouží.
Dále budeme potřebovat funkční reproduktory (jakékoliv multimediální) nebo sluchátka. Prozatím vystačíme s těmi, které už máte například k telefonu nebo tabletu.
