Nahrávejte v rozlišení 24 bitů (pokud to Vaše zvuková karta umožňuje) a nechávejte v nahrávce dostatečný „headroom“ – nenahrávejte na doraz. -18 dB na stopě při 24 bitech úplně stačí. Rozlišení 44,1 kHz použijte u čistě hudebních nahrávek a u zvukových stop určených pro video použijte 48 kHz. Vzorkovací kmitočty 88,2, 96 a 192 kHz je zbytečný luxus a kromě toho, že zaberou víc místa na disku, nemají větší význam.
Kvalita nahrávky naprosto nezávisí na počtu pluginů od firem zvučných jmen navěšených na každé stopě. Závisí především na hudební kreativitě, zručnosti, aranžérské umírněnosti a citu skladatele, muzikantů i zvukaře (což bývá v podmínkách domácího nahrávacího studia mnohdy jediná osoba).
Na ekvalizérech nic nepřidávejte nad 0dB. Pouze ubírejte.
Zejména pro rockové kytaristy platí, že overdrive je dobrý sluha, ale zlý pán. To, že samotná kytara s patřičně našťaveným gainem zní skvěle, obvykle znamená, že nahrávka s takovým zvukem kytary bude dohromady s ostatními nástroji znít ploše a rozplizle… Uberte gain ! A na ekvalizéru uberte okraje kmitočtového pásma.
Skladba nemůže být dobře smíchána, pokud není dobře zaranžována a nejsou správě nahrány nástroje a zpěv.
Be the first to leave a reply