Tam, kde je to možné, používejte vždy jen symetrické kabely. Mikrofony, kabely k poslechovým monitorům…
Jacky 6,3 mm používejte pouze originál Neutrik (zní to sice jako reklama, ale skutečně tyhle jediné jsou funkční. Ostatní se rozpadnou, když se na ně škaredě podíváte…).
Naučte se signálové (a případně MIDI) kabely pájet sami. Ušetříte a uděláte si je přesně podle svých potřeb. Kromě toho budou spolehlivější a na rozdíl od továrních kabelů se zalisovanými konektory si je můžete kdykoliv sami upravit nebo opravit.
„Nejdražší“ neznamená vždy „nejvhodnější“
Že to tak dělají všichni ještě neznamená, že to dělají dobře a nebo že neexistuje jiná varianta.
Nekupujte mixážní pult (určitě ne jako základ do začátku). Na mixování máte přece DAW…
Nestahujte tuny software a pluginů. Vyberte si jen ty, které se vám nejvíce líbí a s nimi pracujte na maximum. Ostatní smažte. Nepoužívejte nelegální software.
Nekupujte nový a nový hardware a software a nesnažte se mít to nejlepší, nejdražší a nejnovější na trhu. Dělejte s tím, co máte. Teprve až vás vaše současné vybavení začne skutečně v tvůrčí činnosti omezovat, uvažujte o upgradu.
Zálohujte – na externí disk, NAS, cloud… ale zálohujte. Nezálohujte na CD-R nebo DVD-R!
Než koupíte zvukovou kartu pro nahrávání tak předtím pro první pokusy můžete použít integrovanou zvukovou kartu vašeho PC nebo notebooku s univerzálním ovaldačem ASIO4ALL.
Zvukovku můžete koupit i z druhé ruky. Zjistěte si ale, jestli výrobce nabízí ASIO ovladače k vaší verzi operačního systému. Některé starší výrobky vůbec nemusí fungovat s Windows 7, Windows 7 x64, Windows 8, Windows 8.1 apod…
Zapomeňte na všechny zvukovky Sound Blaster od Creative Labs nebo Asus Xonar či další výrobky pro oblast hi-fi audio. Ty jsou na poslech a hraní her, ne na tvorbu. Výjimku udělejte jen u značky E-MU, což je firma, která dříve vyráběla hudební nástroje, ale firma Creative Labs ji později koupila.
Neřešte, jestli je lepší Apple nebo PC. Dělejte s tím, co máte. Je to jedno.
Zapomeňte na GNU/Linux (pokud nevíte co to je, tak to tím spíš pusťte z hlavy).
Internet je téměř bezedná studnice informací. Má to ale několik háčků: někdy je potřeba hodně pracně oddělit „zrno od plev“. A za druhé – angličtina.
Skvělým zdrojem k učení je Youtube – mnoho profesionálů je tu ochotna se zdarma (!) podělit o svoje zkušenosti. Tyhle mě zaujaly v poslední době (doporučuji projít si celé jejich Youtube kanály):
The Recording Revolution Grahama Cochrana:
Produce Like a Pro (jako host Bily Sheehan z Mr. Big – nahrává basu, wow!):
Pulasting Waves:
Production Advice (Ian Shepherd):
A určitě byste našli spoustu dalších…
Ale ne abyste proseděli dny a týdny u Youtube. Taky běžte občas sami něco vytvořit 🙂
Posledních několik let dochází ke zmatení některých pojmů. Je to dáno překotným vývojem techniky, kdy se muzikant zároveň stává nahrávajcím, mixujícím i masteringovým zvukařem i producentem. Dnes jsou nahrávací technika i software dostupné téměř každému, o tom se muzikantům ještě před nějakými patnácti, dvaceti lety ani nesnilo… Jenže…
Pak dochází k záměně pojmů „hudební tvorba“ a „nahrávání“.
Nedávno jsem narazil na Youtube na nějaký tutoriál (nic proti, snaha se cení), kde první věta zněla: „K hudební tvorbě potřebujete především počítač“. A to je právě ta chyba. K hudební tvorbě potřebujete především talent – tedy hudební sluch a chuť tvořit. A pak se hodí umět hrát na nějaký hudební nástroj, abyste si mohli svoje hudební nápady rovnou přehrávat. Málokdo je schopen si melodii představit a rovnou zapsat třeba do notové osnovy, aniž by ji předtím slyšel. A až potom přijde na řadu počítač – jako záznamník.
Další omyly vznikají díky „reklamnštině“ – tedy jazyku, který vám vnucuje to správné a jedině nejlepší zboží a právě Vy, když bude používat totéž, budete stejně slavní a stejně úspěšní jako jejich slavnější majitelé. Když si pořídíte mikrofon od Neumanna (nic proti nim, je to samozřejmě špička!), tak to ale vůbec neznamená, že budete mít nahrávky stejně špičkové, jako zvukoví mistři ze studia Abbey Road. Rozhodující je praxe. Pokud (například) nevíte, co znamená pojem „směrová charakteristika“, nepomůže vám ani nejdražší mikrofon na světě. Stejně tak, i když se budete v pojmech orientovat, ale budete nahrávat v panelákovém obýváku, výsledek bude s Neumannem prakticky stejný jako s Behringerem (nic proti nim, cenově dostupné a pro začátečníka použitelné…)…
Podobně jako Otoman Studio i mě inspiroval Graham Cochrane a jeho stránky The Recording Revolution. A myslím že slovo „revoluce“ v jeho názvu není přehnané. I mně připadá, že se samotný cíl – tj. tvorba a nahrávání hudby – v domácích studiích nějak vytratil a prostředek sám se stal cílem (mě se to taky týká!). Tedy mít tu nejlepší zukovou kartu, mikrofon, software… Ale to jsou přece jen prostředky k dosažení cíle! A na muziku samotnou, jako by se zapomnělo. Grahamova myšlenka je, stejně jako všechny geniální myšlenky, úžasně jednoduchá: Vyprdněte se na hromadění vybavení a programů a zase něco tvořte! S tím co už máte.
Grahamova letošní výzva zní: za jeden měsíc, do konce ledna, složím, nahraju, smixuju, zamsteruju a vydám jednu novou píseň. Připadá vám to málo? Mně určitě ne. A kromě toho, Graham vás nechá na svém Youtube kanálu koukat přímo pod prsty, jak to dělá, krok za krokem. A k této výzvě se přidávají houfně další muzikanti.
A to nejen v domácím nahrávacím studiu. Pokora není totéž co bázlivost. To, že máme dnes možnost si za pár tisíc pořídit domů takové vybavení, o kerém se Beatles nebo Black Sabbath v dobách jejich začátků ani nesnilo, není samozřejmost. Je za tím spousta práce techniků, inženýrů, muzikantů, zvukařů, elektikářů, programátorů a dalších profesí. Kromě toho, že používat nelegálně získaný software je nemorální, měli bychom s pokorou přicházet třeba i do internetových diskusí, když hledáme radu zkušeněších. Nejdříve si vše pořádně vyzkoušejte, když to nejde, přečtěte si několikrát manuál, snažte se pochopit co, jak a proč funguje nebo nefunguje, znovu vyzkoušejte a teprve když jste opravdu v koncích, teprve potom se ptejte…
Píšu sem málo a doufám že je to stav dočasný… Jak léta přibývají a těch mých tvůrčích počinů moc nepřibývá, zjišťuji že to celkem souvisí s jednou celkem zásadní myšlenkou, která se netýká jen zvukařiny nebo muzikantství. Stejně jako z vás neudělá špičkového malíře či fotografa vlastnictví té nejlepší palety, stojanu a barev, nebo fotoaparátu a objektivů za stovky tisíc či za milióny, neudělá z vás zvukového technika ani kytaristu vlastnictví nejlepší zvukové karty, softwaru a monitorů nebo té nejlepší kytary na světě. To tajemství je především v… práci.