Rubrika: Základy

Jak si připravit PC pro nahrávání (3)

Druhý problém, který se objevil v mém notebooku je rtbth.sys – což je zpravidla bluetooth, případně i WiFi. Můžete je zkusit zakázat ve Správci zařízení, jistější je ale vypnout je rovnou v BIOSu, což jsem také udělal. Bohužel zde může nastat nechtěná a těžko řešitelná situace, kdy máme bluetooth zařízení (aktivní monitory nebo dálkové ovládání DAW), které po zakázání bluetooth dále nemůžeme používat… Můžete například zkusit v notebooku bluetooth vypnout v BIOSu a použít externí bluetooth USB modul a přitom doufat, že nebude dělat problémy.

Pokud je WiFi vaším jediným možným připojením k internetu, pak jej vypněte ve správci zařízení během nahrávání. Zapněte jej opět, až budete potřebovat internet.

Od této chvíle už se LatencyMon v mém notebooku drží v zelené zóně a žádnou chybu nehlásí.

Na různých počítačích se však situace může lišit a problémy můžete mít jinde než já, v lepším případě vůbec.

Některé návody doporučují vypnout antivir. Používám obyčejný Windows Defender – žádnou změnu jsem po jeho vypnutí nezaznamenal. Vy ale můžete mít zkušenost jinou. Stejně tak nastavení systému pro běh programů na pozadí – nezaznamenal jsem rozdíl. Nastavování stránkovacího souboru (SWAP) už ztratilo smysl, při dnešních rychlostech pevných disků a velikostech pamětí RAM.

Další obvyklé problémy, které se objevují u notebooků a které můžeme odhalit pomocí LatencyMon. Pokuste se aktualizovat nebo změnit ovaldač inkriminovaného zařízení, opět opakuji, zkontrolujte si nejnovější BIOS a nebo pokud toto zařízení nutně nepotřebujete a pokud je to možné, prostě ho odpojte:

USBPORT.sys – což je samozřejmě USB. Aktualizujte ovladač USB a za druhé – povypínejte úsporný režim USB, což se dělá na několika různých místech. Jednak ve výše zmíněném pokročilém nastavení napájení a pak také ve správci zařízení.

Wdf01000.sys – ovladače, FireWire…

i8042prt.sys – klávesnice a touchpad

ntoskrnl.sys – jádro systému, aktualizujte Windows (ale asi bude stačit počkat, než se systém sám uklidní).

ndis.sys – síťová karta nebo WiFi

ohci1394.sys – FireWire

nvlddmkm.sys – aktualizujte ovlagač grafické karty nVidia, nebo naopak použijte starší ovaldač – ty nové někdy dělají problémy.

Dříve se pro kontolu PC používal program DPC Latency Checker – jediný exe soubor, který sice ukázal že je nějaký problém, ale neukázal kde. A kromě toho funguje jen do Windows 7 (ve Windows 8 a 10 ukazuje nesmysly, respektive pořád vysokou latenci i když to není pravda). Pro novější systémy používejte už jen výše zmíněný LatencyMon.

(předchozí díl) (pokračování)

Jak si připravit PC pro nahrávání (2)


Někdy stačí prostě jen počkat, než se Windows „vykecají“ a srovnají si data, dokončí aktualizace a podobně. To platí hlavně, pokud používáte ještě klasický „plotnový“ pevný disk. Pro orientaci nám může posloužit „Správce úloh“ – pravým tlačítkem myši klikneme na dolní lištu a vybereme Správce úloh (nebo použijeme klávesovou zkratku Ctrl + Shift + Esc). Zde vybereme kartu „Procesy“. Zajímat nás bude především sloupec „Procesor“ a „Disk“. Kliknutím na slova „Procesor“ nebo „Disk“ se uvedené hodoty v procentech setřídí na první klik od největšího do nejmenšího, na druhý klik naopak. Pokud se pohybujeme u procesoru v jednotkách procent a u disku do 0,1MB/s (nebo radši nula), asi bude vše v pořádku. Vyšší využití systémových prostředků je kromě vyššího čísla signalizováno i ztmavnutím obdélníčku s hodnotou. Zpravidla stačí jen počkat, než se spuštěná úloha dokončí a vytížení procesoru i disku se vrátí k nule.

Správce úloh - v pořádku.
Správce úloh – v pořádku.

Správce úloh - vytížený.
Správce úloh – vytížený. Je třeba vyčkat na dokončení skenování malware právě spuštěným prohlížečem Google Chrome.

Vraťme se ale k našemu problému s DPC latency.

Na čerstvě nainstalovaných Windows 10 (na poměrně slabém notebooku – čtyřjádrový i5 a 12GB paměti) jsem spustil LatencyMon a objevil jsem tyto dva, poměrně časté, problémy:

ACPI.sys – typicý problém notebooků a jak jej vyřešit.

Prvně se přesvědčte, zda máte skutečně nejnovější BIOS (já vím, opakuji se, ale fakt to někdy pomůže). A pak bude potřeba povypínat všechny „úsporné režimy“ u procesoru. V novějších BIOSech se to většinou už nedá nastavit, musíte přímo z Windows:

Ovládací panely – Hardware a zvuk – Možnosti napájení

Vytvořit schéma napájení – (nazveme ho třeba DAW)

A pak změnit nastavení schématu:

„Vypnout displej“ a „Převést počítač do režimu spánku“ – všude dáme „nikdy“.

Potom: Změnit pokročilé nastavení napájení. Tady projdeme všechny položky a nastavíme výkon na 100%, vypínání na „nikdy“ a také vypneme úsporný režim USB. Mějme ovšem na paměti, že po těchto změnách se nebude příliš šetřit baterie a bude lepší napájet notebook ze sítě. Pro delší práci při napájení z baterie je třeba opět schéma napájení přepnout (tím ovšem zase vypneme naše úpravy pro DAW, naštěstí se zase můžeme kdykoliv vrátit k našemu upravenému schématu napájení).

V některých mimořádně nepříznivých (naštěstí vzácných) případech problém ACPI.sys ani vyřešit nejde, kvůli ovladačům ACPI pro konkrétní typ notebooku, které takto zpacifkovat nejdou. Na základě diskuse na Facebooku a stížností na fóru DELL konstatuji, že tento problém nastane a nejde vyřešit u modelů DELL XPS 15 – pokud firma DELL tento problém neuzná za závažný a nevydá nové ovladače pro ACPI a/nebo nový BIOS.

Takže bych ještě poznamenal, že pokud to Váš styl práce přímo nevyžaduje, zkuste se notebooku pro nahrávání raději vyhnout a používat „stolní“ PC. Tento problém pak vůbec nenastane.

V BIOSu notebooku jsem, kromě vypínání bluetooth a WiFi, objevil i úsporný režim čtečky paměťových karet – opět doporučuji vypnout!

(předchozí díl) (pokračování)


Warning: sprintf(): Too few arguments in /data/web/virtuals/93603/virtual/www/domains/nahravame.cz/wp-content/themes/musik/functions.php on line 369
Žádné komentáře u textu s názvem Jak si připravit PC pro nahrávání (2). Categories: Praxe pro začátečníky, Různé, Software, Základy.

Jak si připravit PC pro nahrávání (1)

Nemám zkušenosti s počítačem Apple, takže se zde budu věnovat pouze Windows.

Teoreticky by stačilo jen nainstalovat Windows (10 x64) , nainstalovat DAW a můžeme nahrávat. Ne vždycky to ale musí takhle jednoduše fungovat. Microsoft připravil svůj operační systém především pro kancelářskou práci a pro prohlížení internetu. Nahrávání (a třeba i práce s videem) jsou kategorie, které jej příliš nezajímají a proto si musíme trochu pomoci sami. Ostatně to je také důvod, proč firma Steinberg vyvinula pro zvukové karty ovladače ASIO (probereme později).

Windows občas potřebují trochu „umravnit“, aby nespouštěly nepotřebné programy tzv. na pozadí a také je dobré mít aktuální všechny ovladače hardwaru a nejnovější BIOS pro základní desku, stejně tak aktualizované Windows. Nejlepší je mít vyhrazený počítač pouze pro nahrávání a připravit se již při instalaci operačního systému – vše, co nebudeme potřebovat neinstalovat (hry a podobně) a maximálně omezit posílání „něčeho někam“, třeba do Microsoftu.

Jak zjistíme, že při nahrávání mohou nastat problémy?

Problémy se projevují především „drop-outy“, tedy zasekáváním nebo úplným zastavením DAW během nahrávání.

Nejdříve je vhodné ověřit, zda nemáme problém v samotných Windows. Pomůže nám utilita LatencyMon, která dokáže zjistit, kdo je tím hříšníkem, který zlobí (Latency = latence = prodleva, zpoždění, vysvětlím také později). LatencyMon zjišťuje tzv. DPC latency – https://en.wikipedia.org/wiki/Deferred_Procedure_Call , zpoždění způsobené voláním přerušovacího systému procesoru. Přerušení funguje zhruba tímto způsobem: Procesore, všeho nech a hned se postarej o tohle! A pak se k rozdělané práci vrátíš…

Nevýhodou tohoto prográmku pro někoho může být angličtina, ale zas tak moc toho nepotřebujeme vědět. Stačí jej spustit a zvolit sekci „Main“. A nad volbou Main spustit zelenou šipku. Doporučuji nechat jej běžet v kuse alespoň dvacet minut. Některé problémy se nemusí projevit hned a při nahrávání mohou nepříjemně překvapit. Také v horním řádku kontrolujte, zda stále ubíhá čas (Time running). Stává se mi na notebooku, že se LatencyMon prostě zničeho nic zastaví. Pak spusťte zelenou šipku znovu.

Pokud indikační proužky zůstanou zelené a ve druhém řádku je stále zelený nápis: „Your system is suitable for handling real-time audio and other tasks without dropouts“

Latency Monitor - v pořádku
Latency Monitor – v pořádku

je nejspíš všechno v pořádku a náš počítač je připraven pro provoz nahrávacího programu.

Pokud jsou indikační proužky delší a ke středu obrazovky tmavnou, obdržíme hlášení: „Your system seems to have difficulty handling real time audio … …“

Latency Monitor - problém
Latency Monitor – problém

Pak máme menší problém a bude vhodné ho vyřešit. Přímo v anglickém popisu najdeme podobné rady, které jsem už psal výše: nainstalujte poslední BIOS základní desky nebo zkuste vypnout síťová rozhraní nebo vypnout úsporné funkce procesoru – to se bude týkat zejména notebooků.

Další hlášení, které můžeme obdržet: „Your system appears having trouble handling real-time audio….“

Latency Monitor - velký problém
Latency Monitor – velký problém

Nápis svítí červeně a signalizuje velký problém. Ale zkusíme ho postupně vyřešit.

(pokračování)

VST, VST3, 32 bitů, 64 bitů… kdo se v tom má vyznat? (2)

No a pak nastal mírný chaos – 32 bitové operační systémy ještě stále fungují, ale nedokážou obsluhovat více než 4GB operační paměti. A tak začíná být standardem 64 bitový operační systém. Aby byl zmatek kompletní, ani v 64 bitovém systému si nemůžete osadit teoretickou maximální kapacitu paměti (2 na 48 bajtů resp. 1 TiB RAM), ale jste omezení samotnými Windows (u Apple opět nevím) – verze Windows 7 měly omezení u verze Home na 16GB a verze Pro/Ultimate na 192GB. U Windows 10 je to ve verzi Home 128GB a u verze Pro se mi maximální osaditelnou paměť zjistit nepodařilo. Windows 10 se stále dodávají i ve 32 bitové verzi, o které se myslelo, že už nevyjde… Záleží také na základní desce Vašeho PC, kolik paměti můžete osadit. Ale i s 8GB se dá jakž takž pracovat, 16GB bych považoval za rozumný standard (listopad 2019). U paměti platí jednoduché pravidlo – čím více, tím lépe.

Ale zpátky k DAW a VST a jak to všechno spolu souvisí. Dnes už nemá moc smysl pracovat s 32 bitovým operačním systémem, zejména u nově zřizovaného domácího studia. Jenže – v 64 bitovém systému můžete bez problémů provozovat jak 64 bitový, tak 32 bitový software (DAW). Někteří výrobci už ani 32 bitové verze nenabízejí. Z toho plyne další ALE – pluginy (VST) mohou být jak 32 bitové, tak 64 bitové. Ale ne všechny vždy a všude fungují.

Pokud pořizujete nový počítač, nebo už používáte poměrně nový, situace je celkem jasná – na PC už nemá smysl instalovat něco jiného než Windows 10 v 64 bitové verzi (podpora Windows 7 končí za 2 měsíce a „osmičky“ šly nějak mimo mě a moc se nechytly…). Raději mám verzi Win10 Pro kvůli více možnostem nastavení než ve verzi Home. Většina nových DAW už ani neumožňuje provoz na 32 bitových operačních systémech (výjimkou je například Reaper, který nabízí obě možnosti).

Takže DAW už máme vybraný a nainstalovaný. A jak je to tedy s těmi VST pluginy? 64 bitový program a v něm 64 bitové VST – tady není problém. Problém nastane, když se vám líbí nějaký 32 bitový plugin a vy ho chcete používat v 64 bitovém DAW.

A proč to vůbec řešit? Třeba kvůli populárním free pluginům od Variety of sound, Modern plugins nebo kvůli mému oblíbenému VSTi MiniMoog.

Jak na to? Máte několik možností:

1) 32 bitové pluginy oželet a používat jen 64 bitové. Dnes je jich na trhu dost a to i ve free verzích. Někdy je ovšem problém vůbec zjistit kolikabitový ten VST vlastně je. Ne vždy je to ze stránek výrobce patrné. Pak nezbývá než jej nainstalovat a vyzkoušet. Takový plugin se ve 64 bitovém DAW po instalaci vůbec neobjeví. Pak jej odinstalujte a hledejte jinde.

2) Pokud Váš DAW nedisponuje podporou 32 bitů, dá se do PC doinstalovat „VST Bridge“ – tedy „most“, který tuto absenci dokáže překlenout. Nevýhoda je, že takový „most“, pokud vím, není k dispozici ve free verzi. Most jBridge například pořídíte za 15 Euro.

3) Váš DAW už má podporu 32 bitů zabudovanou (most už je obsažen v instalaci), což je nejlepší případ. Nemusíte se nijak omezovat. A takovou podporu má (kupodivu) i náš free DAW Cakewalk by Bandlab.

VST, VST3, 32 bitů, 64 bitů… kdo se v tom má vyznat? (1)

Než začnu dál hýkat nadšením, co všechno můžeme mít zadarmo, asi nebude od věci novopečeného zájemce o nahrávání trochu zasvětit do problému.

V dobách minulých stál jeden megabajt paměti (to je asi tak osm až šestnáct tisíckrát méně, než máte v počítači dnes) zhruba tisíc korun. A počítače jich byly schopny pojmout maximálně 16 nebo 32. A pevné disky se měřily na stovky megabajtů. A do tohoto prostoru se s operačním systémem a ostatními programy už skoro nic jiného nevešlo. Takže se elektronické hudební nástroje a efekty připojovaly MIDI kabelem, zvenku. Zabralo to hodně místa, bylo potřeba hodně audio a MIDI kabelů a taky je bylo potřeba správně pozapojovat, spotřebovalo to hodně energie, bylo to drahé atd… Ale fungovalo to. A samozřejmě může fungovat i nadále, pokud jste koupili drahý zvukový modul nebo efekt se kterým se nechcete rozloučit, pořád jej můžete používat. To je také ten důvod, proč i na některých nových audio rozhraních (zvukových „kartách“) stále naleznete dvojici „pětikolíků“ MIDI.

Na starších zvukových kartách (tenkrát to ještě skutečně byly karty) byly zvukové moduly – MIDI syntezátory – „zadrátovány“ napevno, takže neužíraly drahocennou operační paměť z počítače, ovšem jejich zvuková kvalita byla málokdy srovnatelná se skutečnými hudebními nástroji.

Jenže technika se vyvíjela, paměti zlevňovaly a zrychlovaly. První, kdo této situace využil, byla firma Steinberg, která v oboru počítačového nahrávání už tenkrát nebyla žádným nováčkem. A vyvinula systém, kdy se kompletní hudební nástroj nebo efekt nahrál přímo do operační paměti a audio a MIDI vstupy i výstupy byly do paměti přijímány rovnou z hudebního softwaru (DAW). Jak by řekl Cimrman – zkuste to bez drátů, milý Steinbergu! Tento systém byl označen Virtual Studio Technology – tedy zkráceně VST.

Jak se vyvíjely paměti, vyvíjely se i operační systémy a programy. První programy pro počítačové nahrávání byly pouze sekvencery – programy, ve kterých bylo možné pracovat jen s MIDI daty a audio se zpracovávalo zvlášť, na magnetofonový pás. První skutečné DAW s možností záznamu audio dat se objevily již ve Windows 3.11 (o počítačích Apple nemám přehled). Ty byly v principu šestnáctibitové, ale existovala 32 bitová „nástavba“. S příchodem Windows 95 to již začalo být zajímavější. Samotný operační systém (OS) byl schopen pracovat s – tehdy nepředstavitelnými – 4GB paměti. 32 bitů se stalo na dlouhou dobu standardem jak pro OS tak pro programy.

Situace byla přehledná – do 32 bitového OS jste nainstalovali 32 bitový DAW a v něm používali 32 bitové VST a vlastně ani nebylo moc o čem přemýšlet. A všechno to fungovalo, pokud jste měli dost výkonný počítač, dost paměti a pokud někde programátoři neudělali chybu.

Čas plynul dál a „gigabajt“ už nebyl sprosté slovo. (Nejen) virtuální nástroje a jejich knihovny vzorků se zvětšovaly a najednou i ty jednotky gigabajtů přestávaly stačit. Procesory a aplikace na nich běžící už pomalu začaly narážet na svoje limity. Nastala éra 64 bitů.

Odbočka – proč taková čísla: 16, 32, 64 – to vychází z principu činnosti počítače. Jako je pro člověka s deseti prsty přirozené počítat v desítkové soustavě, představte si, že počítač má prsty dva. Takže počítá v soustavě dvojkové – ano, skutečně to je tak jednoduché. Takže ta čísla …16, 32, 64… jsou „dvě na entou“. Pak nastane éra 128 bitová, 256 bitová atd… – pokud tento vývoj nepřetnou počítače fungující na jiných principech.

(pokračování)

Pět mouder na sobotu (6)

  1. Pořiďte si poslechové (nearfield) monitory. Na plasťáky Genius nebo Logitech zapomeňte. Pořiďte si jakékoliv aktivní monitory – KRK, ESI, M-Audio, Behringer, Yamaha, Edirol, Alesis, Prodipe, Kurzweil… Neřešte které jsou nejlepší. V domácích podmínkách panelákového obýváku je to prakticky jedno. Naposlouchejte si na nich vaše oblíbené nahrávky a míchejte pak podle nich. Většinou vyhoví průměr reproduktorů 5“. Pokud máte místo a finance, zvolte 6“. Pokud se Vám obého nedostává, vězte že i na 3“ nebo 4“ se dá tvořit.

  2. Důležitější než superdrahý mikrofon je akustická úprava místnosti. Lepší je „standardní nepořádek“ než holé zdi.

  3. Nekupujte „USB mikrofon“ na zpěv. Kupte kondenzátorový velkomembránový mikrofon s fantomovým napájením 48V. Jakýkoliv (Samson, Behringer, Apex, MXL, Se-Electronic, AudioTechnica, HSMC001…). Pokud už máte dynamický mikrofon s XLR konektorem, použijte jej.

  4. Stojany, kabely, konektory, pop filtr před mikrofon a „pavouk“ na zavěšení kondenzátorového mikrofonu – také patří do rozpočtu.

  5. Nikdo neví všechno. Ani já.

Pět mouder na sobotu (1)

S léty člověk snad nabere nějaké zkušenosti. Dlouho jsem se divil, proč jsem skoro nic nevytvořil, i když mám domácí studio (snad) v malíčku… Hodně mě inspiroval Graham Cochrane a jeho blog The Recording Revolution a výsledkem této inspirace je kompozice dvanácti skladeb, včetně textů (zatím čtyři z nich najdete zde na Bandzone). O některé myšlenky, které mi pomohly, bych se s Vámi rád podělil. Zkusím to s pěti „moudry“ každou sobotu. Sám jsem zvědav, jak dlouho mi to vydrží 😉

  1. Naučte se anglicky, alespoň základy

  2. Poslouchejte nahrávky vašeho oblíbeného stylu a pokoušejte se je analyzovat: Jaké používají zvuky a nástroje? Jaké používají melodické a harmonické postupy ?

  3. Nediskutujte na hudebních fórech o tom, který je ten nejlepší nástroj, efekt, DAW (Digital Audio Workstation = nahrávací software), zvuková karta, plugin, mikrofon, kompresor, klávesy, kytara… Ptejte se tam jen, když nebudete něco vědět a když jste odpověď na sovu otázku nenašli v manuálu ani na internetu.

  4. Nepřehánějte to s efekty. V drtivé většině případů stačí kompresor, ekvalizér, někdy reverb, případně delay.

  5. Podívejte se do krabice se zvukovou kartou, klávesami nebo kytarovým efektem, jestli už tam nemáte přibalený DAW… Cubase LE, Ableton Live Lite, Sonar Home, ProTools Express, Presonus Studo One Artist, Tracktion, Garage Band… a v nainstalovaném DAW se podívejte, jestli už neobsahuje nějaké použitelné pluginy (nástroje i efekty) a používejte je. Pokud žádný DAW nemáte, zkuste si stáhnout z webu Reaper nebo Presonus Studio One Prime, uživatelé Apple pak mají k dispozici i GarageBand. „Lite“ nebo „home“ verze výše uvedených placených DAW vás také finančně nezruinují.


PreSonus Studio 192 lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do Kč
(Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

MIDI vs. Audio

Při práci v domácím nahrávacím studiu je důležité pochopit zásadní rozdíl mezi MIDI a audio daty. Data v MIDI (musical instrument digital interface) jsou jen řadou příkazů pro tónový generátor (syntezátor, zvukovou kartu), efektovou jednotku nebo třeba světelný park na pódiu a když je pošlete na vstup zesilovače, tak je neuslyšíte (což, jak sami asi cítíte, je u světelného parku nesmysl). Nejde o zvuk. Jen o data, která říkají co má to které zařízení dělat (např. „zapni v syntezátoru notu C1 se zvukem klavíru o hlasitosti 100 ze 127 a nech ji znít ¼ doby“ nebo „otoč reflektor č. 15 o 30 stupňů doleva a rozsviť v něm modrou žárovku“…). Zatímco audio data ve formátech wav, mp3, flac, ogg apod. to je počítačová interpretace skutečného zvuku, tak jak ho slyší lidské ucho vcelku (jako na magnetofonové kazetě nebo gramofonové desce). Abyste tato data slyšeli, tak je ovšem musíte nejdříve poslat do D/A převodníku (= zvukové karty) a z jeho výstupu přivést do zesilovače.

V nahrávacích programech (DAW) zpravidla musíte při založení nové stopy – tracku – nejprve rozhodnout, zda bude ve formátu MIDI (VST nástroje, externí zvukové moduly, externí efektové jednotky…) a nebo audio (mikrofon, kytara, zpěv…).

Velmi zjednodušeně řečeno: MIDI = noty, audio = hotový zvuk.

K domácímu nahrávání potřebuji mixážní pult

 

Zřejmě pod dojmem fotografií interiérů z nahrávacích studií si začínající zájemce o domácí nahrávání běží hned koupit mixážní pult… Zpravidla nějaký ten Behringer Xenyx. Zejména v začátcích žádný mixážní pult k nahrávání nepotřebujete ! Všechno potřebné obstará zvuková karta společně se softwarem v počítači. Nejdříve si uvědomte, k čemu je  mixážní pult určen – je to dáno již samotným názvem zařízení – smixovat, smíchat… Například při živém vystoupení kapely se v mixážním pultu smíchají ve správném poměru nástroje a hlasy a ty se pak v jediné stereo (někdy i mono !) stopě přehrávají z reprodukčních soustav posluchačům. V nahrávacím studiu je úloha mixážního pultu poněkud odlišná. Zde se nahrává do mnoha stop najednou a studiový mix má zpravidla nejen mnoho vstupů, ale hlavně i mnoho výstupů, aby bylo možné nahrávat jednotlivé stopy odděleně. A také musí splňovat ty nejvyšší nároky co se týká šumu, zkreslení atd. Takový pult však nestojí 2000Kč ale spíš 20000USD…

Zejména v menších, tedy i domácích, nahrávacích studiích je dnes běžné nahrávání přímo do vícevstupé zvukové karty (dnes se hodí spíš používat termín „audio rozhraní“, tvar externích zvukovek již nemá s kartou nic společného).

Předpokládejme že si chcete doma nahrávat zpěv s kytarou, což bude asi nejčastější případ. Přímo pro tento účel se vyrábějí zvukové karty s právě jedním mikrofonním vstupem a jedním vstupem pro elektrickou kytaru. Samozřejmě můžete nahrávat jen samotný zpěv nebo samotnou kytaru. Pokud chcete přinahrát další hlasy nebo nástroje, jednoduše je nahrajete později k již nahranému materiálu. Mixáž více nástrojů, hlasů, potažmo stop, provedete až po nahrávání přímo v počítačovém programu. Oproti mixážnímu pultu máte obrovskou výhodu, že si můžete nastavovat hlasitosti, korekce a efekty na jednotlivé stopy podle libosti a že pokud se vám to nepovede, můžete to prostě zkusit znovu. Mixážní pult vám smíchá všechny hlasy do jedné stereo stopy a s výslednou nahrávkou již toho moc nenaděláte. Na co tedy (na nahrávání doma) mixážní pult ?

Když víte jistě že chcete nahrávat jen jediný zpěv a nic jiného, může být zajímavou volbou USB mikrofon. K němu totiž nepotřebujete vůbec nic, kromě USB portu v počítači a softwaru. Audio rozhraní je již v mikrofonu obsaženo. Pozor však, pokud byste chtěli nahrávat do jednoho PC více USB mikrofony současně – tuhle variantu silně nedoporučuji, nemuselo by se to podařit – kvůli neexistující synchronizaci časovacích obvodů mezi mikrofony a konfliktům na USB sběrnici.

Před koupí mikrofonu a zvukovky si rozmyslete, jaký typ mikrofonu budete používat. V zásadě připadají v úvahu buď dynamický nebo kondenzátorový. Dynamický je levný, méně náchylný k poškození a jestli třeba později založíte kapelu, můžete jej používat i na živé vystoupení. Kondenzátorový bývá dražší a potřebuje ke své činnosti tzv. fantomové (phantomové) napájení, obvykle 48V stejnosměrných. Tím bývají vybaveny i ty nejlevnější mixážní pulty, ale ne všechny zvukovky. To je potřeba si zjistit před nákupem z dokumentace výrobce. Kondenzátorový mikrofon je citlivější na vlhkost, na nárazy apod. ale většinou mívá na nahrávce kvalitnější, plnější zvuk. Na live použití je dosti náchylný ke zpětné vazbě (pískání) a v náročných podmínkách živého vystoupení by nemusel přežít hrubější zacházení. K některému charakteru hlasu zpěváka se ale více hodí dynamický mikrofon, což lze zjistit jedině experimentálně.

K mikrofonu potřebujete také kabel (mikrofon -> zvukovka), k některým levným mikrofonům se vůbec nedodává a musíte si jej koupit zvlášť (jestliže víte, co je to páječka, můžete si jej samozřejmě i vyrobit). Pokud má zvukovka vstup XLR (někdy též zvaný Cannon), a pokud je tak zapojený i mikrofon, použijte vždy symetrický kabel XLR samice – XLR samec. Kabel XLR – jack se někdy dodává společně s těmi levnějšími dynamickými mikrofony. Ten použijte, pokud koupíte audio rozhraní se vstupem na mikrofon typu jack 6,3mm. V takovém případě ale nelze použít kondenzátorový mikrofon. U kondenzátorového mikrofonu lze použít jen a pouze symetrický kabel XLR samice – XLR samec. U zvukovky s XLR vstupem a fantomovým napájením lze použít jak dynamický, tak kondenzátorový mikrofon. Někdy bývá takový vstup kombinovaný s jackem 6,3mm a dá se použít i pro kytaru.